Od 1970 začala experimentovat s drátem.
Od 1976 pracuje intenzivněji s tímto materiálem (inspirovaná dávnou tradicí slovenských dráteníků i kdyžneužívá jejich technologii, ale vyvinula si vlastní techniku pletení bez jehlic, či jiných nástrojů). Se svým minimalistickým používáním jednoho očka se dokáže vyjádřit jak v animovaném filmu, ve slepotiskové a monotypové grafice, ve volné plastice, tak i ve šperku. Tematické zaměření její práce směřuje od realističtější formy (figurativní, části lidského těla, zvířecí motivy) ke stylizovanějším formám, vždy však s jasným literárním podtextem. Využívá specifické vlastnosti drátěného přediva: vzdušnost, transparentnost, možnost vrstvit tvary do sebe a při instalaci se snaží využívat světla a stínu jako hlavního expresivního prvku. Účastní se mnoha kolektivních i sólových projektů doma i v zahraničí. Obdržela několik ocenění v různých oblastech své činnosti. Její práce jsou v soukromých i státních sbírkách doma i v zahraničí.